(Ne)konstruktivní kritika

Na tento článek mě přivedl chlápek, očividně znalec, co snědl encyklopedii všech problematik světa. Konstruktivní kritika nám dává prostor se zdokonalit v tom, co děláme. Pomáhá nám se zamyslet, proč se vlastně máme zlepšit. Ovšem ve světě internetu najdete osoby schované za profilem lží. Osoby, jenž se potřebují dostat do vaší hlavy, aby vás přinutily skončit s vaší aktivitou. A přesně tohle už je nekonstruktivní kritika.

Častá nekonstruktivní kritika:

• Pravopis a gramatika
• Internetová videa
• Knihy a články
• Umění
• Lidské vlastnosti, či vzhled

„Je to hnus.“

 „Nedá se to číst.“

„Mně*.“

 „Ty radši nic netoč, když to neumíš.“

„Měl by sis přečíst učebnici češtiny.“

A tomuhle se dámy a pánové říká nekonstruktivní kritika. Ta vám nic nedá, nic vám neřekne. Buď nad ní mávnete rukou nebo to vzdáte. Podstatné je, že se z toho vlastně nic inteligentního nedozvíte.

Takto to má být správně:

„Nelíbí se mi to, protože…“

„Příliš mě ta kniha nebavila, protože…“

„V této větě se píše mně, ne mě, protože…“

„Dám ti svůj pohled na to, jak svoji tvorbu ještě víc vylepšit…“

Vysvětlovat určitým lidem můžete, co chcete a jak chcete, ale v tomto světě se vám jistí jedinci vysmějí. Proč mají tito lidé pocit, že by měli komentovat všechno, na co narazí? Na tuhle otázku vlastně nikdo nezná odpověď. Člověk se pak bojí něco sám za sebe zveřejnit.

Když už na někoho takového narazíte, můžete argumentovat, jak chcete, ale válku kritiky zřejmě nevyhrajete, takový člověk vám totiž svou pravdu bude cpát do doby, než to vzdáte. Pokud se s někým takovým tedy setkáte v online, či reálném světě, možná se s ním do rozhovoru ani nepouštějte. Vlastně to nestojí za to.

Každý, kdo narazí na tento krátký, ale výstižný článek, měl by si uvědomit, že je lidem správné něco předat, když už chci kritizovat. V opačném případě se na to prostě vykašlete.